blog se stěhuje na jinou adresu!

Na vaše komentáře už zde nebude odpovídáno ani nebudou přidávávány další články.

Renovace akustiky

27. října 2011 v 22:55 | Janna |  Kytarové nebe
V létě roku 2005 jsem dostala svou první kytaru. V té době jsem ještě byla plně věrná houslím, ale stejně to byl úžasný pocit - byť to byla 100% Made in China španěla s odlupujícím se krkem, pěticentimetrovým dohmatem a lakem jistojistě jedovatým. Někdy jsem se ptala sama sebe, jestli je vůbec ze dřeva...?
Její služba skončila v létě roku 2010, kdy...


... se mou druhou osudovou kytarou stala darovaná Dreadnought akustika. Přestup na úzký hmatník a obří tělo mi činil potíže jen první den, protože jsem se do ní bezmezně zamilovala...
Ale ne na dlouho. Pomalu jsem začala odhalovat všechny její nedostatky - tupý zvuk, megaloidní dohmat. K tomu se ještě přidala nepříliš hezká (komunistická) vizáž - přinejmenším dvacet let starý, popraskaný lak, zažloutlé kolíky, neidentifikovatelný pickguard červená želvovina, vyhmataná barva na hmatníku.

Co tedy napadne naivního člověka, jako jsem já?
Kytaru předělat!
A tak se stalo...

Každý projekt začíná návrhem,...
Byť jsem člověk, který vše řeší až na místě, tohle jsem si musela promyslet. Tak velký zásah do hudebního nástroje se nedělá každý den.
V mé hlavě se to jen hemžilo různými nápady, především živočichy. Málem zvítězil návrh s hady, kde by ležela zelená mamba na kobylce, nějaký menší had oblézal rezonanční otvor a jiné hadí mládě by se vinulo po hmatníku. Když jsem si chtěla udělat návrh na papír, celkem rychle (bohudík) jsem si uvědomila, že můj nápad vypadá jinak v hlavě a jinak na papíře - nebo na kytaře. Návrh s hady jsem zavrhla z dvou důvodů:
1) na 90% by to nedopadlo dle mých představ a byla bych z toho otrávená
2) za rok by se mi to přestalo líbit - konkrétní motivy se rychle okoukají

Začla jsem přemýšlet o dalším návrhu. Večer jsem si rozložila papír na zem, zavřela jsem si v pokoji, seděla a čmárala si návrhy. Nejdřív jsem si popřemýšlela nad barvách - kombinace černé a bílé tam být musí. Červená není nic proti ničemu a ostatním barvám se také nebráním.
A pak to najednou přišlo. Nakreslila jsem si hrubý náčrt.
Věděla jsem, že přesně tohle chci.

Nejdřív náčrt tužkou...

Poté vybarvení temperou

A nakonec finální podoba - růžek ani hvězdičku jsem tam nakonec nedala

...pokračuje prvními kroky...
Sundala jsem pickguard (všimněte si, jak je kytara okolo špinavá...), odšroubovala ladící mechaniky.
Z mně neznámého důvodu jsem si nevyfotila kytaru ještě za kompletního stavu, takže už jí mám vyfocenou jen "holou".

Nastala asi nejméně zábavná, nejvíce namáhamá, ale také nejdůležitější činnost - zbavit kytaru starého laku a zabrousiit pukliny ve dřevě.
Trvalo mi celé odpoledne, než se mi to podařilo odbrousit, ale i tak tam zůstaly hrboly. Používala jsem dvě hrubosti brusného papíru - nejdříve hrubý se špalíčkem a pak jemný na doladění.
Dřevo bylo velmi popukané.

Takové broušení je činnost, kdy pořádně zamažete nejen sebe, ale i okolí - doporučuju si obout holinky! :D

Nyní byla potřeba důkladně oblepit ty části, které jsem nechtěla mít černé - hmatník a kobylka.


Kytara je připravená k lakování

...hlavními tahy,...
Samotné lakování... Důležité je nanést lak stejnoměrně a v malé vrstvě.
Omlouvám se za ten nepovedený střih na začátku a taky za nekvalitu, musela jsem stát za sklem, protože jsem se dusila :D

Fotka černě nalakované kytary je naotlik nekvalitní, že ho sem nemůžu dát, abych is neudělala ostudu... Budu tedy věřit vaší fantazii :D

Druhý den jsem se pustila do zábavného malování kostiček... a pražců :)
Kytara s kostičkama :)

Nastala jednodenní pouza, kdy jsem měla těžké dilema... bílý "picguard" (inspirovaný stratocastrem :D) - ano či ne?
Matná černá mě natolik okouzlila, že ve mě dokázala vyvolat nejistotu.

...precizní prací...
Nakonec jsem se rozhodla pro "bílý flek" a myslím, že jsem udělala dobře :)
A začalo nekonečné vyměřování, lepení... Prostě přesná činnost - což mi nejde a nemám moc v oblibě.
Byla potřeba obkreslit kytaru v životní velikosti, abychom mohli správně nanést šablonu.

Přilepení šablony na kytaru - finální vyměření před vyříznutím.

Pomocí široké, papírové lepicí pásky jsme utvořili hranu vzoru, který budeme vyřezávat. Jasnější to bude z dalších obrázků.
Té Nefertiti si nevšímejte, bylo to první sklo, které nám přišlo pod ruku ^^

Vyřízli jsme tvar a lepenku nalepili na kytaru - slouží to jako šablona. Opět jsme zalepili místa, které bychom mohli nedopatřením zamazat barvou.
Šablona z lepicí pásky.

Na "bílý flek" jsme použili syntetický rychloschnoucí email, nanaášeli jsme válečkem.
Finální je 3. vrstva.
První nátěr.

...a končí realizovaným snem :)
Hotovo! Bezmála 40 hodin práce je za námi!

Celý tento projekt byl pro mě zajímavou zkušeností. Nahlédla jsem do tajů řemeslnické práce, ale hlavně jsem si uvědomila, že mé "naivní představy" se mohou stát realitou.
Do té doby jsem si myslela, že to nelze.

Co se změnilo?
Krom vizáže a celkového dojmu i zvuk. Zřejmě to bude použitým lakem a jinými strunami. Zvuk je nyní dosti hutný, kulatý a výrazný. Nevím však, co to udělá s kytarou za pár let... budeme doufat, že nic :)

Dreadnought akustika Dreadnought Ann
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 20:44 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.