blog se stěhuje na jinou adresu!

Na vaše komentáře už zde nebude odpovídáno ani nebudou přidávávány další články.

Tonic Trouble

27. října 2011 v 23:09 | Janna |  Pod lupou
Starší skákačka typu Mario, původně pro herní konzoli Nintendo 64. Co od hry můžete čekat, jaká je hratelnost a jak vlastně hra vypadá? Čtěte dál :)


Pokud vám vadí točivé pohyby a krajina připomínající LSD trip, rozhodí vás pohled na kedlubnu házející vidle nebo dědečka tancujícího break dance, tato hra není pro vás určená!
Tato střeštěně ulítlá 3D skákačka s komixovou grafikou ovšem není již tak poblázněná a veselá, když se zahloubáte do větších hlubin dějství této hry - koneckonců, již název nám vypovídá o jistých problémech...
Mimozemšťan Ed, který prolétá na své mateřské lodi kolem Země omylem upustí plechovku s nebezpečnou látkou (Tonic - tonikum), která dopadne na Zem a jediných pár kapek změní krajinu v nepoznání. Voda připomíná spíše ropu, houby oživnou a stanou se z nich boxeři, rajčata jsou rolující zabijáci (trouble - problémy). Do již tak velkých problémů se přimíchá zlý muž jménem Grögh, který chce ovládnout svět - a nyní má ideální příležitost! Stačí se napít, a - stane se z něj stvůra a začne ovládat svět.

Minimální systémové požadavky
Tato hra existuje ve dvou variantách, buď jako verze pro herní konzoli Nintendo 64 a nebo PC verze. (Ovšem můžete si nelegálně stáhnout verzi přímo pro herní konzoli a spustit ji přes emulátor.)
Jelikož jako drtivá většina všech starších her i tato nemá žádné velké požadavky na výkon, ovšem musíte mít funkční akceleraci grafické karty (3D efekty), raději však detailnější výpis napíšu.
Procesor Pentium 166MHz +
32MB RAM +
3D grafická akcelerace
250MB místa na disku

Ovládání + hratelnost + obtížnost
V případě verze na N64 pomocí joysticku, na PC klávesnice. U PC verze (i u emulace) je velmi praktickou věcí změna ovládání - přemapování. Můžete si tak nastavit vaše ovládání jak je vám jen libo :)
Zprvu se vám může zdát, že je Ed špatně ovladatelný a na vaši akci reaguje s určitou odezvou (při zastavení sebou tak zajímavě cukne, jako by byl z gumy) a chodí si takřka kam chce. Po pár kolech to však přejde a na ovládání dostanete grif - je to jako s každou hrou, musíte se nejdříve secvičit s vašim 'dvojníkem', abyste věděli jak moc skáče a reaguje. Na ovládání si člověk zvykne, na co se již hůř zvyká je otáčení kamery. Neví, jestli je to záměr, ale kamera se vždy otočí tak, že se rázem známá krajina stane nepřehlednou. Párkrát se mi stalo, že jsem skočila a kamera se otočila přesně, když jsem byla v letu a najednou mi Ed zatočil jinam a já spadla. Kameru si sice můžete přiblížit, oddálit a otočit doleva či doprava, bohužel ne vždy to funguje tak, aby byl terén přehledný. Stává se, že najednou jdete do neznáma a vidíte jen Edův obličej. Tyto efekty možná vypadají hezky pro diváka, pro hráče jsou spíše komplikací a musí daleko více přemýšlet, jestli vás klávesa pro zatočení doleva opravdu doleva otočí...
Jako asi u každé 3D hry se objeví tzv bugy - chyby ve hře - najednou vidíte skrze zeď, panáček divně poskočí nebo se vám ztratí na chvilku půda pod nohama, v horším případě se vám hlavní postava někde zasekne, což není leckdy jednoduchá záležitost ho odtamtud zase dostat. Pro hráče tak nastává stresová situace, protože zákon schválnosti funguje a funguje, takže se tyto nepříjemné záležitosti stávají výhradně pár metrů před cílem; ještě peprnější situace nastává, když hrajete za nultý život a jako na potvoru jste toto kolo zahráli nejlépe ze všech a nasbírali všechny potřebné věcičky... :) Takže platí jediné - pevné nervy a zkoušet, nebo to vzdát a vypnout...
Mě osobně se panáček zasekl jen jednou a při troše lomcování s klávesnicí se mi ho podařilo dostat opět ven :)
Co se týče obtížnosti, musím říct, že Tonic není nejjednodušší hra. Můj dojem je, že čím je hra starší, tím je i těžší - (kdo se alespoň trochu věnuje Mariovi, ještě se mnou bude souhlasit, že dokončit Mario Land 2 pro Game Boy je daleko těžší než Super Mario bros pro Nintendo DS...) a hlavně lepší, není nic horšího než dohrát i dlouhou hru za jeden den.
U Tonica tomu tak není, někdy si opravdu potrápíte své mozkové závity i prstíky, abyste se dostali dále :)

Grafika
Byť je tato hra stará 12 let, nemyslím si, že by byla 3D grafika vyloženě špatná. Ano, občas lidé připomínají spíš krabice... :D Ovšem grafici tuto nedokonalost lehko zamaskovali bláznivostí herního světa - často nevíte, jestli je šišatá hlava záměrně šišatá či nikoliv :D Každopádně, na rok 1999 dávám za grafiku palec nahoru.

Hudba
I ta je nedílnou složkou dobré hry - a v tomto případě svou roli plní excelentně. Mně osobně se hudba líbí velmi, neplní jen funkci doplnění realističnosti, ale navodí dokonalou atmosféru herního prostředí. Pak člověk trpí, když si zvuk nemůže zapnout.

Děj
Ed musí svou chybu napravit a je vyslán na Zem. Přiletí živý a zdravý, ovšem přistane kdesi v zasněžených kopcích.. Co teď? Jednoduše to sjet dolů!
Tím naše dobrodružství začíná. I když je první kolo naprosto odlišné od těch ostatních, člověk hned pozná, jestli se mu hra líbí nebo ne a jestli stojí za to jí hrát. Jako menší jsem hrála pouze tento sjezd, normální chůze mě nebavila (a ani nešla).
Líbí se mi, že hra není jen pouhou 'tupou skákačkou', ale
musíte zapojovat i mozek. Zvláště v kolech u konce jde hlavně o logické přemýšlení.
Další věc, kterou bych ráda zmínila je jakýsi vývoj Eda - ze začátku umí pouze skákat, chodit a plavat. Plněním misí dostává odměny a tak může i bojovat, potápět se, létat nebo hopsat na tyčce a vyhnout se tím žhavému podloží.

Celkové zhodnocení (9/10)
+ délka hry - trvá, než hru dohrajete
+ zábavnost - hra je zábavná, protože neustále překvapuje novými věcmi, hra se neokouká rychle
+ netradičnost - neznám moc her, které by byly takto ztřeštěné, ale přesto stále dobré - s hlavou a patou
- otáčení kamery - často ztrácíte orientaci (zvláště v úzkých prostorech)

Doufám, že jsem vás alespoň trochu nalákala ke hraní této úžasné hry :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.