blog se stěhuje na jinou adresu!

Na vaše komentáře už zde nebude odpovídáno ani nebudou přidávávány další články.

Inspirace přichází kdy se jí zachce

30. listopadu 2012 v 21:04 | Janna |  Články o kresbách
Kresba o malém zázraku, o všedně nevšední situaci, nalezení cesty a pochopení malé části mého smyslu života.


Po nepříliš vydařeném dni, hádce a snad i kvůli sychravému počasí se pohybovala moje nálada hluboko pod bodem mrazu. Už jsem neměla chuť cokoliv řešit, vážně jsem toužila nežít. Frustrace ze mě, velmi optimistického člověka, naprosto vysála veškerou životní energii.

Odebrala jsem se do sprchy. Pustila jsem na sebe horkou vodu, přestože se raději sprchují chladnější vodou. Měla jsem pocit, že se mi za chvíli rozpustí kůže. Pod tekoucí vodou nebylo vůbec patrné, že brečím. Jen jsem mlčky stála pod proudem horké vody se zdviženou hlavou a zavřenýma očima. Všechno jsem vzdala.

Sprchovala jsem se tak horkou vodou, že se vysrážela pára na závěsu nad vanou. Chvíli jsem na ni zoufale zírala, když najednou jsem začala v změti kapek vody vidět obrysy jakési podivné, ženské tváře. Vypadala tak úžasně a bizarně zároveň. Zcela beze strachu si dovolím tvrdit, že to byla jedna z nejúžasnějších chvil mého života.

Zoufalství se rázem proměnilo v geniální nápady. V tu chvíli jsem byla zaplavena neuvěřitelným množstvím myšlenek a nápadů, měla jsem měla pocit, že chápu celý vesmír, cítila jsem, že je mi naprosto vše otevřené; že dokážu cokoliv, co mě jen napadne. Zní to až děsivě, ale měla jsem pocit, že dokážu slyšet myšlenky všech lidí.
To vše se pravděpodobně odehrávalo jen ve zlomcích vteřin.
Jakoby mě něco ťuklo něco kulatýho, tupýho do hlavy. Uvědomila jsem si, že tohle je odpověď na mou velmi dlouho kladenou otázku, jakým směrem se v životě vydat.
"Takhle to má všechno bejt."
Tohle je moje cesta - vidět na měžných věcech něco odlišného - Mám se na svět koukat vlastním pohledem a zprostředkovávat ho ostatním.
V tu chvíli mě napadlo tolik vskutku úžasných myšlenek, které se tak rychle vypařily, jako přišly.

V tu chvíli mi nedělalo žádné potíže vylézt uprostřed srchování ven. Doběhla jsem si pro papír a pokusila se načrtnout hlavu, která mě změnila život.
Poté jsem jí dala nějakou formu a doplnila o myšlenku, která mi jako jediná utkvěla v paměti. Asi proto, že byla pro celou situaci nosná.
V mém podání působí poněkud děsivě, neboť se mi nepodařilo zachytit její prchavou krásu a obrysy, které jsem si spíše domýšlela, než skutečně viděla.

Všem přeji, aby zažili něco podobného, protože je to naprosto jedinečná záležitost. Neopakovatelný zážitek - a stačí k němu málo. Může vám změnit život i tak bizarní věc, jako třeba pár kapek vody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.