blog se stěhuje na jinou adresu!

Na vaše komentáře už zde nebude odpovídáno ani nebudou přidávávány další články.

Svátky klidu a míru

1. ledna 2013 v 23:45 | Janna |  Články
Školní práce na téma "Vánoční fejeton".


"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé..."
Radujme se, veselme se, sešla se velká rodina!
Trávení vánočních svátků v rodinném kruhu tepla domova?
U nás spíše chaotické přežívání "volna" v sedmičlenné tlupě uvnitř 4+1.

Když se vám nedostává soukromí, je to k uzoufání. To se stává, když přijede velká rodina. Tedy, spíše tlupa. Jediný, co pak máte, je malý byt narvaný hyperaktivníma děckama trpícími plynatostí, navíc sdílející váš pokoj. Váš pokoj!
Řeknete si, fajn - jsou tu jen jednou za rok a tak jim uctivě poskytnete dvě matrace - přece byste je, chudinky, nenechali spát na studené dlažbě v předsíni!

Ale což, za vděčnost se platí! Pro dobrotu na žebrotu...
Největší zábava dítěte je pokládat v pokoji nášlapný miny a nenápadně se bavit při sledování, kdo bude další obětí. Ptáte se, kde dítě sežene nášlapný miny?
Hračky.
Už jste někdy v noci šlápli na kostku od lega nebo ujeli po kovovým autíčku?
Dítě vysype igelitku plnou autíček zcela záměrně na strategický místo, aby na ní oběť (samozřejmě já, jakožto majitel pokoje) zcela jistě šlápla. Nutno podotknout, že tím strategickým místem se rozumí celá plocha podlahy. Druhý dítě k tomu chaosu přidá ještě další, ohromný tašky s všemožnýma bárbínkama a oblečením na miminko. Byla jsem nucena si doslova prosekat koridor ode dveří k počítači!

Nicméně svůj pokoj, kterýžto se na deset dní proměnil v bojový ležení, jsem se naučila poměrně úspěšně osvobozovat od přebytečných hraček.
Ten daleko větší problém byly samotný děti. Dítěti totiž nevysvětlíte, že dveře do pokoje se zavírají, že nádoby s vodou se pokládají výhradně do pravý části stolu, že pro mě existuje mnoho zábavnějších věcí, než je hra na schovávanou, že do svý postele smím jen já, že když hraju na kytaru, nemůžou po mě nic vyžadovat, že jsem si s bárbínkama nikdy nehrála a ani hrát nebudu a především - že mě nemůže budit před druhou hodinou odpoledne, aniž bych mu fyzicky ublížila. Vlastně mě nesmí budit vůbec.

Nepřipadáte si jen tak, ale skutečně jste vězni vlastní neteře a synovce, kteří po vás neustále vyžadují nějakou interakci. Když odmítnete, terorizují vás tak dlouho, dokud se psychicky nezhroutíte, nebo jim nepodlehnete. Nemůžete na ně být příliš zlí. Nemůžete za ně rozhodovat ani je vychovávat. Nemůžete dělat vůbec nic. Toužíte, aby konečně opustili váš, už tak malý pokoj, a nikdy se nevraceli.
Můj oprávněný vztek korunoval děsivý noční zážitek, kdy jsem zoufale vysoušela vodu z počítače. Jejda, hrnky mají stát vpravo, žejo?

Po deseti krutých dnech strávených bojem o přežití jsem vůbec neměla čas se zabývat nějakým odpočinkem. Oprávněným odpočinkem, kterýho si má o vánočních svátcích každý užít. Zdůrazňuji slovo Vánoční! Svátky klidu a míru?
Asi si dokážete představit, že datum jejich odjezdu bych označila za nový státní svátek. Toho odpoledne jsem poklidně jsem ležela v posteli a užívala si báječnýho ticha. Navíc mě nikdo netahá z postele!
Všechny mý iluze o poklidně stráveným zbytku svátků mi zruinovala jediná věta telefonující matky:
"Už se na vás těšíme."

Mám totiž ještě jednoho synovce a neteř...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.